Nahá podle špatných pravidel

Žena na lavici v sauně měla na sobě bikiny a já stála vedle manžela úplně nahá, jen s čím dál méně přesvědčivým sebejistým výrazem. Podívala jsem se na ni a pak na něj. „Danieli. Vysvětli mi to.“ Pohlédl na ty bikiny, jako by k tomu snad mohly vydat prohlášení. „Tu ceduli vysvětlit umím,“ zašeptal. „Ji zjevně ne.“ Pevněji jsem sevřela ručník. Pět minut nahá, a už jsem chtěla mluvit s vedením.

U vchodu byl přeškrtnutý symbol plavek a přímo pod ním visely opravdové plavky. Pokud mi je někdo nehodlal rovnou zabavit, jasnější pokyny už snad ani být nemohly. Nechali jsme ty svoje na háčcích, zabalili se do ručníků a zamířili ke sprchám. Počkala jsem, až se jedna uvolní, pověsila ručník a umyla se s ráznou úsporností někoho, kdo zneškodňuje bombu. Daniel se na mě potom usmál. Myslela jsem si, že to nejtěžší mám za sebou. Pak jsme narazili na výjimku, která si pohodlně hověla na horní lavici.

„Takže jsem si je mohla nechat?“ zašeptala jsem, když jsme si rozkládali ručníky. „Podle pravidel ne,“ řekl. „No, podle těch jejích zjevně ano.“ Stiskl rty, aby se nerozesmál, čímž rozesmál mě, a bylo po mém přísném výrazu. Posadila jsem se vedle něj a až příliš si uvědomovala teplý vzduch na kůži, která při odpoledni mezi lidmi obvykle zůstávala důkladně zahalená. Všichni ostatní si hleděli svého. Můj manžel se na mě ovšem krátce, něžně podíval a já najednou nevěděla, kam s rukama.

„Co je?“ zeptala jsem se. „Nic. Vypadáš uvolněněji.“ „To je mimořádně mylný dojem.“ Naklonil se ke mně tak blízko, aby jeho slova zůstala jen mezi námi. „Tak dobře. Vypadáš krásně a krajně podezíravě.“ To bylo samozřejmě ještě horší. Byli jsme svoji už dost dlouho na to, aby nahota doma znamenala, že někdo potřebuje čistý ručník, a přesto jsem se teď červenala, protože si mě všiml, jak vedle něj sedím. Začala jsem si zakrývat tělo paží, zarazila se při tom a místo toho ho vzala za ruku. „Za ten rozpor ohledně bikin pořád zodpovídáš ty.“ „Tušil jsem, že to se mnou půjde až domů.“

Potom jsme zkusili méně vyhřátou saunu a po ní teplejší, mezi nimi vždycky sprchu. Zpočátku jsem každé odložení a opětovné uchopení ručníku pojímala jako složitou předávací operaci. Daniel mi trpělivě držel věci, zatímco já všechno komplikovala víc, než bylo nutné. Při třetím sprchování už jsem pod vodu vstoupila bez předchozího nácviku. Bohužel jsem nezkontrolovala teplotu. Studená voda mě zasáhla do ramen a já s naprosto nedůstojným vypísknutím uskočila stranou, málem přímo do něj. Se smíchem couvl. „Osvěžující?“ „Nemluv na mě jako z prospektu.“ Taky jsem se smála, voda ze mě kapala na dlaždice a ručník pořád visel na háčku. Pro jednou jsem neměla pocit, že pro něj musím okamžitě sáhnout.

O patro níž jsem objevila kruhový bazén. Daniel se zastavil, aby se napil vody, zatímco já vklouzla dovnitř, odrazila se od kraje a natáhla se na záda. Jakmile jsem ponořila uši, ozvala se hudba, překvapivě zřetelná. Zvedla jsem hlavu. Zmizela. Ponořila jsem ji. A zase tam byla. Několikrát jsem to zopakovala, nejspíš jsem vypadala, jako bych zkoušela vadný polštář, a pak jsem se nechala klidně nadnášet. Voda mě příjemně nesla a já nechala paže volně rozplout do stran. Poprvé za celé odpoledne jsem se nesnažila kvůli nikomu hlídat, jak vypadám.

Když jsem otevřela oči, Daniel stál na kraji a usmíval se. Zase ten jeho pohled, ale tentokrát jsem mu úsměv oplatila, místo abych kontrolovala, kolik ze mě voda zakrývá. Zabrala jsem rukama dolů a se šplouchnutím se narovnala. „Tady pod vodou hraje hudba.“ „Říkal jsem si, proč jsi mě opustila.“ „Lepší zábava.“ Vlezl za mnou do vody a já ho vzala za ruku a odvedla dál od kraje. Zkoušeli jsme se vedle sebe vznášet na zádech, jenže on sice pokaždé ponořil uši, ale zbytek těla ne a ne pohodlně uvelebit. Smála jsem se tak, až jsem se nalokala vody. I romantika zjevně vyžadovala trochu praktické souhry.

Později mě našel u našich ručníků a zeptal se: „Tak co, užila sis to vůbec?“ V jednom uchu jsem pořád měla teplou vodu a pro ty bikiny stále ani náznak vysvětlení. „Ano,“ řekla jsem. „Ale co budeme dělat dál, vybírám já.“ Napřáhl ruku směrem k východu; nahoře na nás čekaly plavky. Chytila jsem ho za ni a otočila nás zpátky k bazénu. „Ty ještě ne.“ Okamžitě se usmál. „Ještě jednu písničku?“ „Aspoň jednu. A tentokrát zkus ležet na hladině tak, abys u toho nevypadal, že montuješ nábytek.“