Nahá na jejich zadní verandě

„Snažíš se schovat za rameno,“ řekla Lina, když mě našla nahou pod sprchou na verandě, s jedním loktem namířeným k ní jako vadná korouhev. Do té chvíle jsem si spokojeně smývala z těla prach z plotu, dokud se neobjevila. Najednou jsem si nemohla vzpomenout, co lidé normálně dělají s rukama. „Je to překvapivě všestranné rameno,“ odpověděla jsem. Zvedla lahvičku šamponu. „Mám ji nechat u vašeho bezpečnostního týmu?“

Bezpečnostním týmem byl živý plot. Pravda, pořádně hustý živý plot, který jsem si před svlékáním prohlédla z několika úhlů. Za ním byly stromy a střechy sousedních domů; za Linou stály otevřené dveře do kuchyně. Smířila jsem se s možností, že někde za keři existují vzdálení cizí lidé. Zjevně jsem se ale nepřipravila na to, že pár kroků ode mě bude stát moje kamarádka, usmívat se a sledovat, jak mi po nahé kůži stéká teplá voda.

„Chceš, abych odešla?“ zeptala se. To mi pomohlo víc než ujišťování o bezpečnosti živého plotu. „Ne. Jen se přestaň tak pobaveně tvářit.“ Položila šampon na dosah, ale já po něm sáhla ve stejnou chvíli a naše mokré prsty se kolem lahvičky srazily. Málem jsem jí poděkovala dvakrát. Lina se usmála mírněji. „Na lokti máš přilepený list.“ Tolik k nenuceně velkolepému vzhledu. Sloupla jsem ho a podala jí ho s veškerou důstojností, jakou situace dovolovala.

Ještě před dvaceti minutami jsem byla pevně rozhodnutá pro koupelnu uvnitř. Celé odpoledne jsme pomáhali Markovi opravovat plot a já měla špínu i na místech, která se na té práci vůbec nepodílela. Ukázal mi venkovní sprchu, jako by každý běžně vedl vodovod hned vedle zahradních židlí. Jeho přítelkyně vyšla ven s mokrými vlasy a řekla: „Zkus ji. Teče z ní teplá voda.“ Namítla jsem, že tam jsou také sousední domy. Mark udělal zvuk jako kuře a pak okamžitě ukázal směrem k dokonale dostupné koupelně. Bohužel jsem si tou dobou už řekla o ručník.

Svlékání mi trvalo déle, než bylo nutné, protože jsem pořád objevovala naléhavé důvody k prozkoumání keřů. Pak první proud zastudil, vyjekla jsem a Mark zavolal přes kuchyňské okno: „To bylo ale pěkně divoké kuře!“ Jakmile se voda ohřála, přestala jsem se zlobit. Stála jsem pod ní s hlavou zakloněnou a místo stropu koupelny se dívala na proužek oblohy. Ramena mi klesla. Několik nádherných minut jsem si přestala čehokoli všímat. Pak Lina přinesla šampon a já se najednou začala starat o své držení těla.

Zrovna se chystala odejít, když se ze sousední zahrady donesly hlasy. Ztuhla jsem s jednou rukou ve vlasech. Lina se také zastavila a zaposlouchala se. Někdo s obdivuhodnou vážností diskutoval o žebříku. „Na sprchu nevidí,“ řekla tiše. „Ale jestli chceš, můžeš to zkontrolovat znovu.“ Zvažovala jsem další nahou obchůzku po verandě, což mi připadalo jako poněkud špatné řešení obav z toho, že jsem na očích. „Budu věřit bezpečnostnímu týmu.“ Kývla směrem k listu, který stále držela v ruce. „Jeden z jeho členů se k tobě dost přiblížil.“ To mě rozesmálo tak, že se mi voda dostala do nosu.

Když odešla dovnitř, opláchla jsem si vlasy a přistihla se, že se dívám ke dveřím místo k živému plotu. Byla to trapná informace o mně samotné. Líbilo se mi, jak snadno Lina rozdává vřelost; také se mi líbilo, že si mě všimla, aniž ze mě dělala atrakci. Když se vrátila pro sandály, neotočila jsem se bokem. „Lepší?“ zeptala se. Odhodila jsem si mokré vlasy z obličeje. „Zjevně jsem potřebovala doručení šamponu a zahradnickou příhodu.“ Zašklebila se. „Kompletní servis.“

Vypnula jsem vodu a sáhla po ručníku. Pak jsem ho nechala na židli. Prkna byla pod mýma nohama teplá a tentokrát nebyl žádný praktický důvod spěchat. Mark se objevil ve dveřích se třemi sklenicemi limonády, všiml si, že tam pořád stojím nahá, a upřel oči na můj obličej. „Rozbitá sprcha?“ „Ne. Nechávám živý plot, aby si zasloužil svou mzdu.“ Zasmál se a položil mou sklenici na dosah. Lina si sedla na schod vedle dveří a nechala mi spoustu prostoru. Nakonec jsem ručník zvedla, přehodila ho přes židli a posadila se na něj. „Ach, ty zůstáváš?“ zeptala se. „Na minutku,“ odpověděla jsem a přijala svou limonádu. „Tenhle výhled jsem si důkladně prohlédla. Mohla bych si ho rovnou užít.“