Nahá, bosá a obviněná z podvádění

„Stello, jsi takhle soutěživá pokaždé, když jsi nahá?“ zeptala se Hana, která přede mnou kráčela pozpátku a tvářila se tak, že její nevinná otázka zněla najednou mnohem méně nevinně. Do té chvíle jsem si skoro ani neuvědomovala, že na sobě nic nemám. Teď jsem přemýšlela, kam dát ruce. S rukama v bok bych vypadala, že se chci hádat. Zkřížené před tělem by zase působily obranně. Zřejmě jsem potřebovala kapsy, abych zvládla ženu, která se na mě usmívá.

Měla to být klidná procházka za úsvitu po pobřeží za Aucklandem: šest dospělých, dojít na mys a pak zpátky na snídani. Hana mě pozvala poté, co jsme se začátkem týdne seznámily na nudistické pláži. Tvrdila o sobě, že je výborná průvodkyně. Jen se jaksi zapomněla zmínit, že její představa průvodcovství zahrnuje obviňování z podvádění, protože jsem věděla, jací ptáci hnízdí za černou skálou. „Četla jsi informační tabuli,“ řekla. „V tvém podání to zní jako trestný čin,“ odpověděla jsem. Usmála se ještě víc. Přestala jsem řešit, kam s rukama, a začala řešit, jak moc si přeju, aby se na mě dívala dál.

Jeden z mužů navrhl, že kdo bude první u další skály, může položit další otázku. Hana se podívala ke skále a pak na mě. „Jdeme na to?“ zeptala se a už přenášela váhu. „Budeme odpočítávat?“ zeptala jsem se. „Asi jo.“ A pak se rozběhla. Jednu uraženou vteřinu jsem tam zůstala stát, než jsem se za ní pustila. Ostatní čtyři za námi volali něco o pravidlech, která ani jednu z nás nenapadlo domluvit.

Mokrý písek byl pod chodidly pevný a díky chladnému vzduchu měl běh nádherně bezstarostný nádech. Už jsem ji doháněla, když nám cestu zalila mělká vlna. Hana ji přeskočila. Chtěla jsem to za ní vzít zkratkou, došlápla jsem do vody a uklouzla do strany právě ve chvíli, kdy se otočila, aby se po mně podívala. Chytila jsem ji za ramena a ona mě sevřela za předloktí. Společně jsme zvládly tři absurdní šouravé kroky, než jsme dopadly na kolena do pěny. Chvíli jsme na sebe jen zíraly, příliš překvapené i na to, abychom se rozesmály.

Pak si Hana odhrnula mokré vlasy z obličeje. „To byl jasný faul.“ Chtěla jsem odpovědět, ale smála jsem se tak, že jsem ze sebe nic nedostala. Naši společníci se za námi výborně bavili a vůbec se nenamáhali nám pomoct. Kolem kolen se nám přelila další vlna. Hana mě pořád držela za zápěstí a já si najednou uvědomila, jak blízko u sebe jsme: její rameno se dotýkalo mého, obě jsme byly nahé a já ještě zrychleně oddechovala. „Vyběhla jsi moc brzo,“ dostala jsem ze sebe. „A ty jsi do toho zatáhla moře,“ řekla. „To už mi přijde trochu moc.“

Před další vlnou jsme vstaly, tentokrát docela opatrně. Hana se zeptala, jestli jsem si něco neudělala. „Utrpěla jen moje důstojnost.“ „Ale ta vzala za své už na startu.“ Stiskla mi paži, než mě pustila, a já se přistihla při přání, aby ta kontrola případných zranění trvala o něco déle. Pokračovali jsme v procházce, i když na klid už nebylo ani pomyšlení. Soutěžili jsme v poznávání ptačích hlasů, stop v písku i v tom, kdo první doběhne k naplavenému kusu dřeva. Tenhle závod jsem prohrála, protože mě Hana v půlce cesty rozesmála. Trvala na tom, že je to zcela přípustná taktika.

Na mysu jsme se posadili na ručníky a rozlévali si kávu ze dvou termosek. Hana se usadila vedle mě a občas jsme se dotkly rameny, když jsme sahaly po hrncích. „Už jsi mě doháněla,“ přiznala tiše. „Než ses pustila do toho odvážného přistání.“ Narovnala jsem se, až směšně potěšená, a pak jsem si všimla, že jí to neuniklo. „Co je?“ zeptala jsem se. „Nic. Jen vypadáš, že jsi se sebou moc spokojená.“ Mohla jsem si přitáhnout kolena k tělu a schovat se za hrnek. Místo toho jsem natáhla nohy vedle jejích. „To bych chtěla zanést do oficiálních výsledků.“

Cestou zpátky se Hana zařadila vedle mě, aniž se jedna z nás musela ptát. Na pláž mezitím dorazilo několik dalších dospělých, ale mnohem víc než to, že mě někdo vidí, jsem vnímala její blízkost. U černé skály se svou rukou lehce dotkla mé. „Odveta?“ Podívala jsem se na hladký písek před námi a pak ji pořádně vzala za ruku. „Jedině chůzí. Už jsem viděla, co se stane, když se otočíš.“ Zasmála se a zůstala vedle mě. Na někoho, kdo údajně tolik toužil po vítězství, se vůbec nesnažila dostat přede mě.