Tilda: Při jedné z mých prvních návštěv naturistického areálu mě člen fóra provází od vstupu přes bazén a saunu až po zbytek areálu. Klidné pondělí se nečekaně vryje do paměti, když zjistím, že jeden pár bydlí ve stejném městě jako já — a odjíždím s chutí se vrátit.
Malý skok dopředu: jel jsem dvě hodiny do naturistického areálu, a přesto se mi tam podařilo potkat lidi z vlastního města. Když to vyšlo najevo, otočil jsem se k tomu páru, zarazil se uprostřed kroku a zeširoka se na ně usmál. Ze všeho, co bych od jedné ze svých úplně prvních návštěv mohl čekat, mě setkání s lidmi od nás opravdu nenapadlo. Dvě hodiny jízdy zřejmě nezaručují, že s lidmi u bazénu nebudete mít nic společného.
Na cestu jsem se vydal s vědomím, že mě doprovodí jeden člen fóra a provede mě po areálu. Nejdůležitější pro mě bylo mít s kým vstoupit dovnitř; chtěl jsem to místo poznat, aniž bych musel na každém kroku sám zjišťovat, co a jak. Nezačínal jsem úplně od nuly, ale ostřílený návštěvník jsem rozhodně nebyl. Po dvou hodinách na silnici jsem byl moc rád, že někdo jiný ví, kam máme jít.
Než jsme zamířili do areálu, vyřídili jsme vstupní formality. Všechno bylo příjemně jednoduché, a jakmile jsme byli na místě, zjistil jsem, že už skoro žádné obavy nemám. Můj průvodce to tam znal, takže jsem mohl jít za ním, místo abych někde nerozhodně postával a snažil se rozeznat vchod od míst, kam bych se pouštět neměl. Nepotřeboval jsem žádný velký proslov na posílení sebevědomí, jen někoho, kdo mi ukáže správný směr.
Prošli jsme se kolem bazénu a pak jsme pokračovali k sauně a dalšímu zázemí. Zpomalil jsem, rozhlédl se po bazénu, otočil se směrem, který mi ukazoval, a následoval ho dál do areálu. Jakmile jsem viděl, kde co je a jak na sebe všechno navazuje, připadal jsem si tam skoro hned jistější. Přijel jsem se s tím místem seznámit a prohlídka s průvodcem svůj účel plnila skvěle, aniž bych musel předstírat, že už se tam vyznám.
Pomohlo i načasování: bylo klidné pondělí ke konci sezony a kolem jen pár dalších návštěvníků. Pro někoho, kdo s tím vším teprve začínal, to byl příjemný úvod, ne zklamání z toho, že se nic neděje. Měl jsem prostor se rozhlížet, aniž bych měl pocit, že někomu překážím, a nikde nebyl shon, kterému bych musel stačit. U čehokoli jsem se mohl na chvíli zdržet, aniž by to dopadlo jako s člověkem, který zablokuje uličku v supermarketu.
Další příjemnou součástí byly krátké rozhovory. Pozdrav nebo pár prohozených slov mi dávaly příležitost reagovat úplně obyčejně, místo abych se pořád cítil jen jako někdo na obhlídce. Nemusel jsem udělat oslnivý první dojem ani z každého pozdravu vykřesat přátelství. Stačilo pár nenucených rozhovorů a areál už mi nepřipadal tak cizí. Užíval jsem si to, místo abych neustále hodnotil, jak dobře tu návštěvu zvládám.
Pak přišel ten pár z mého města a překvapené otočení, o kterém jsem se zmínil na začátku. Během krátkého rozhovoru vyšlo najevo, že bydlíme ve stejném městě, a já se zarazil a s úsměvem se k nim otočil. Nepoznal jsem je od vidění; byla to náhoda, na kterou jsme přišli při povídání, ne nějaké dramatické shledání. Přesto mi po takové cestě připadalo ohromně vtipné najít tam lidi ze stejného města. Cesta byla pořádná; můj únik před hovory s místními už zjevně tak důkladný nebyl.
Když jsem odjížděl, měl jsem z celé návštěvy velkou radost. Díky doprovodu člena fóra jsem nemusel přicházet sám, klidné pondělí mi vyhovovalo a lidé, se kterými jsem mluvil, mi pobyt zpříjemnili, aniž by kolem toho dělali rozruch. Bazén, sauna a celý areál už nebyly jen něčím, co jsem si před návštěvou zkoušel představit. Už jsem se těšil, až se tam za lepšího počasí vrátím, a dvě hodiny na cestě mi teď připadaly jako naprosto rozumná cena za další den na tomhle místě.
Na cestu jsem se vydal s vědomím, že mě doprovodí jeden člen fóra a provede mě po areálu. Nejdůležitější pro mě bylo mít s kým vstoupit dovnitř; chtěl jsem to místo poznat, aniž bych musel na každém kroku sám zjišťovat, co a jak. Nezačínal jsem úplně od nuly, ale ostřílený návštěvník jsem rozhodně nebyl. Po dvou hodinách na silnici jsem byl moc rád, že někdo jiný ví, kam máme jít.
Než jsme zamířili do areálu, vyřídili jsme vstupní formality. Všechno bylo příjemně jednoduché, a jakmile jsme byli na místě, zjistil jsem, že už skoro žádné obavy nemám. Můj průvodce to tam znal, takže jsem mohl jít za ním, místo abych někde nerozhodně postával a snažil se rozeznat vchod od míst, kam bych se pouštět neměl. Nepotřeboval jsem žádný velký proslov na posílení sebevědomí, jen někoho, kdo mi ukáže správný směr.
Prošli jsme se kolem bazénu a pak jsme pokračovali k sauně a dalšímu zázemí. Zpomalil jsem, rozhlédl se po bazénu, otočil se směrem, který mi ukazoval, a následoval ho dál do areálu. Jakmile jsem viděl, kde co je a jak na sebe všechno navazuje, připadal jsem si tam skoro hned jistější. Přijel jsem se s tím místem seznámit a prohlídka s průvodcem svůj účel plnila skvěle, aniž bych musel předstírat, že už se tam vyznám.
Pomohlo i načasování: bylo klidné pondělí ke konci sezony a kolem jen pár dalších návštěvníků. Pro někoho, kdo s tím vším teprve začínal, to byl příjemný úvod, ne zklamání z toho, že se nic neděje. Měl jsem prostor se rozhlížet, aniž bych měl pocit, že někomu překážím, a nikde nebyl shon, kterému bych musel stačit. U čehokoli jsem se mohl na chvíli zdržet, aniž by to dopadlo jako s člověkem, který zablokuje uličku v supermarketu.
Další příjemnou součástí byly krátké rozhovory. Pozdrav nebo pár prohozených slov mi dávaly příležitost reagovat úplně obyčejně, místo abych se pořád cítil jen jako někdo na obhlídce. Nemusel jsem udělat oslnivý první dojem ani z každého pozdravu vykřesat přátelství. Stačilo pár nenucených rozhovorů a areál už mi nepřipadal tak cizí. Užíval jsem si to, místo abych neustále hodnotil, jak dobře tu návštěvu zvládám.
Pak přišel ten pár z mého města a překvapené otočení, o kterém jsem se zmínil na začátku. Během krátkého rozhovoru vyšlo najevo, že bydlíme ve stejném městě, a já se zarazil a s úsměvem se k nim otočil. Nepoznal jsem je od vidění; byla to náhoda, na kterou jsme přišli při povídání, ne nějaké dramatické shledání. Přesto mi po takové cestě připadalo ohromně vtipné najít tam lidi ze stejného města. Cesta byla pořádná; můj únik před hovory s místními už zjevně tak důkladný nebyl.
Když jsem odjížděl, měl jsem z celé návštěvy velkou radost. Díky doprovodu člena fóra jsem nemusel přicházet sám, klidné pondělí mi vyhovovalo a lidé, se kterými jsem mluvil, mi pobyt zpříjemnili, aniž by kolem toho dělali rozruch. Bazén, sauna a celý areál už nebyly jen něčím, co jsem si před návštěvou zkoušel představit. Už jsem se těšil, až se tam za lepšího počasí vrátím, a dvě hodiny na cestě mi teď připadaly jako naprosto rozumná cena za další den na tomhle místě.
Podívejte se na video ukázku RudeFly
Přečetli jste část příběhu. Teď se podívejte, o čem RudeFly skutečně je.
▶ PŘEHRÁT UKÁZKU ZDARMA
Registrace není nutná
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořit bezplatný účet →
