Sasha: Dvě mladé ženy na kurzu osobního rozvoje se rozhodnou splnit nejodvážnější výzvu svého života — navštívit nudistickou pláž v Kyjevě a postavit se svým obavám, studu, adrenalinu i nečekanému pocitu svobody.
Jmenuju se Sasha, je mi 23 let a upřímně řečeno, nikdy by mě nenapadlo, že skončím úplně nahá na pláži plné cizích lidí jen proto, že jsem si chtěla něco dokázat.
S kamarádkou jsme se přihlásily na kurz osobního rozvoje spíš ze zvědavosti. Zpočátku všechno vypadalo docela neškodně: cvičení na sebedůvěru, rozhovory o strachu, vykročení z komfortní zóny, oslovování cizích lidí, posouvání vlastních hranic.
A popravdě… něco z toho opravdu fungovalo.
Po pár týdnech jsem se začala cítit sebejistější, otevřenější a zvláštně víc vnímavá sama k sobě.
Ale pak přišlo něco, čemu se říkalo „the stretch“.
Tak lidé ve skupině nazývali osobní extrémní výzvu — úkol, který tě má posunout co nejdál za tvé běžné hranice.
Někdo musel vystoupit před davem.
Jiní museli celý večer oslovovat cizí lidi.
Ale my s kamarádkou jsme najednou vymyslely něco mnohem šílenějšího.
Rozhodly jsme se navštívit nudistickou pláž.
Úplně se svléknout.
A přinést fotky jako důkaz, že jsme to skutečně dokázaly.
V tu chvíli mi to připadalo skoro nemožné.
V den, kdy jsme dorazily na pláž, jsem si říkala, že se možná otočím a hned odejdu.
Zvlášť když jsem viděla, kolik tam bylo mužů.
Až do té chvíle pro mě nudistické pláže existovaly jen jako nějaká vzdálená fantazie nebo internetová zajímavost. Ale najednou bylo všechno skutečné: písek, sluneční světlo, desítky úplně nahých lidí, kteří klidně odpočívali, jako by na tom nebylo vůbec nic zvláštního.
A tam jsem stála já, v plážovém přehozu a s roztřesenýma nohama.
Myslím, že mě k rychlému činu donutil právě ten strach.
Prostě jsem všechno sundala.
A přesně v tu vteřinu mě zaplavila tak silná vlna adrenalinu, že mi málem vybuchlo srdce. Najednou mi došlo, že mě teď úplně cizí lidé můžou vidět zcela nahou.
A ten pocit byl nějak zároveň děsivý… i zvláštně vzrušující.
Kamarádka se svlékla hned po mně a okamžitě jsme se začaly nervózně smát, protože ani jedna z nás nemohla uvěřit, že se to opravdu děje.
Zpočátku to vypadalo, že nás sleduje celá pláž.
Každý pohled se zdál intenzivní.
Každý pohyb příliš nápadný.
Ale postupně se spolu se studem začalo objevovat i něco jiného.
Svoboda.
Teplý vzduch na kůži.
Plavání bez mokrých plavek.
Žádné neustálé nutkání upravovat si oblečení nebo skrývat části sebe.
A zvláštní vědomí vlastní přitažlivosti.
Střídavě jsme chodily samy k vodě a skoro jsme se navzájem vyzývaly, kdo se dostane dál od té druhé. Pokaždé, když jsem přistihla někoho, jak se na mě dívá, sevřel se mi žaludek nervózním vzrušením.
Ale nejvíc mě překvapilo, jak klidná a uctivá atmosféra po celou dobu zůstávala.
Nikdo nás neotravoval.
Nikdo se nechoval agresivně.
Naopak, čím déle jsme tam byly, tím víc strach mizel.
A na jeho místo přišlo opravdové nadšení z toho, že jsme se do toho vážně odvážily.
Pořád jsme se navzájem fotily — nejdřív s roztřesenýma rukama a nervózním smíchem, později skoro jako při normálním letním focení.
A upřímně, ty fotky se pro mě staly nejnečekanější částí celého zážitku.
Ten večer jsem si je prohlížela znovu a znovu.
Na některých snímcích se náhodou objevili i další návštěvníci pláže — uvolnění, opálení, naprosto smíření sami se sebou. A to nějak dodávalo fotkám ještě víc opravdovosti a emocí.
Nakonec jsem měla i svou nejoblíbenější fotku.
Na ní stojím u vody s mokrými vlasy po koupání a usmívám se jako někdo, kdo právě vyhrál tu nejšílenější sázku sama se sebou. A trochu rozostřený za mnou klidně odpočívá na písku velmi přitažlivý opálený muž.
Z nějakého důvodu mi ten náhodný detail dodnes naskakuje husí kůže, když se na tu fotku dívám.
Možná proto, že jeden jediný snímek zachytil všechno najednou:
můj strach,
můj adrenalin,
můj stud,
mou zvědavost
a to zvláštní vzrušení, které přišlo z toho, že jsem se najednou cítila úplně svobodná.
Na dalším setkání skupiny, když jsme fotky ukázaly, nám lidé opravdu tleskali.
A ukázalo se, že nikdo jiný svou výzvu nakonec nezvládl splnit.
Teď už chápu, že to, co jsme udělaly, bylo popravdě dost šílené.
Ale zároveň se to stalo jedním z nejzářivějších a nejnezapomenutelnějších zážitků mého života.
A upřímně… to byla asi první chvíle, kdy jsem opravdu pochopila, proč se tolik lidí stává naturisty.
Není to jen o nahotě.
Je to o pocitu, že se na pár hodin přestaneš skrývat — před ostatními i sama před sebou.
S kamarádkou jsme se přihlásily na kurz osobního rozvoje spíš ze zvědavosti. Zpočátku všechno vypadalo docela neškodně: cvičení na sebedůvěru, rozhovory o strachu, vykročení z komfortní zóny, oslovování cizích lidí, posouvání vlastních hranic.
A popravdě… něco z toho opravdu fungovalo.
Po pár týdnech jsem se začala cítit sebejistější, otevřenější a zvláštně víc vnímavá sama k sobě.
Ale pak přišlo něco, čemu se říkalo „the stretch“.
Tak lidé ve skupině nazývali osobní extrémní výzvu — úkol, který tě má posunout co nejdál za tvé běžné hranice.
Někdo musel vystoupit před davem.
Jiní museli celý večer oslovovat cizí lidi.
Ale my s kamarádkou jsme najednou vymyslely něco mnohem šílenějšího.
Rozhodly jsme se navštívit nudistickou pláž.
Úplně se svléknout.
A přinést fotky jako důkaz, že jsme to skutečně dokázaly.
V tu chvíli mi to připadalo skoro nemožné.
V den, kdy jsme dorazily na pláž, jsem si říkala, že se možná otočím a hned odejdu.
Zvlášť když jsem viděla, kolik tam bylo mužů.
Až do té chvíle pro mě nudistické pláže existovaly jen jako nějaká vzdálená fantazie nebo internetová zajímavost. Ale najednou bylo všechno skutečné: písek, sluneční světlo, desítky úplně nahých lidí, kteří klidně odpočívali, jako by na tom nebylo vůbec nic zvláštního.
A tam jsem stála já, v plážovém přehozu a s roztřesenýma nohama.
Myslím, že mě k rychlému činu donutil právě ten strach.
Prostě jsem všechno sundala.
A přesně v tu vteřinu mě zaplavila tak silná vlna adrenalinu, že mi málem vybuchlo srdce. Najednou mi došlo, že mě teď úplně cizí lidé můžou vidět zcela nahou.
A ten pocit byl nějak zároveň děsivý… i zvláštně vzrušující.
Kamarádka se svlékla hned po mně a okamžitě jsme se začaly nervózně smát, protože ani jedna z nás nemohla uvěřit, že se to opravdu děje.
Zpočátku to vypadalo, že nás sleduje celá pláž.
Každý pohled se zdál intenzivní.
Každý pohyb příliš nápadný.
Ale postupně se spolu se studem začalo objevovat i něco jiného.
Svoboda.
Teplý vzduch na kůži.
Plavání bez mokrých plavek.
Žádné neustálé nutkání upravovat si oblečení nebo skrývat části sebe.
A zvláštní vědomí vlastní přitažlivosti.
Střídavě jsme chodily samy k vodě a skoro jsme se navzájem vyzývaly, kdo se dostane dál od té druhé. Pokaždé, když jsem přistihla někoho, jak se na mě dívá, sevřel se mi žaludek nervózním vzrušením.
Ale nejvíc mě překvapilo, jak klidná a uctivá atmosféra po celou dobu zůstávala.
Nikdo nás neotravoval.
Nikdo se nechoval agresivně.
Naopak, čím déle jsme tam byly, tím víc strach mizel.
A na jeho místo přišlo opravdové nadšení z toho, že jsme se do toho vážně odvážily.
Pořád jsme se navzájem fotily — nejdřív s roztřesenýma rukama a nervózním smíchem, později skoro jako při normálním letním focení.
A upřímně, ty fotky se pro mě staly nejnečekanější částí celého zážitku.
Ten večer jsem si je prohlížela znovu a znovu.
Na některých snímcích se náhodou objevili i další návštěvníci pláže — uvolnění, opálení, naprosto smíření sami se sebou. A to nějak dodávalo fotkám ještě víc opravdovosti a emocí.
Nakonec jsem měla i svou nejoblíbenější fotku.
Na ní stojím u vody s mokrými vlasy po koupání a usmívám se jako někdo, kdo právě vyhrál tu nejšílenější sázku sama se sebou. A trochu rozostřený za mnou klidně odpočívá na písku velmi přitažlivý opálený muž.
Z nějakého důvodu mi ten náhodný detail dodnes naskakuje husí kůže, když se na tu fotku dívám.
Možná proto, že jeden jediný snímek zachytil všechno najednou:
můj strach,
můj adrenalin,
můj stud,
mou zvědavost
a to zvláštní vzrušení, které přišlo z toho, že jsem se najednou cítila úplně svobodná.
Na dalším setkání skupiny, když jsme fotky ukázaly, nám lidé opravdu tleskali.
A ukázalo se, že nikdo jiný svou výzvu nakonec nezvládl splnit.
Teď už chápu, že to, co jsme udělaly, bylo popravdě dost šílené.
Ale zároveň se to stalo jedním z nejzářivějších a nejnezapomenutelnějších zážitků mého života.
A upřímně… to byla asi první chvíle, kdy jsem opravdu pochopila, proč se tolik lidí stává naturisty.
Není to jen o nahotě.
Je to o pocitu, že se na pár hodin přestaneš skrývat — před ostatními i sama před sebou.
Podívejte se na video ukázku RudeFly
Přečetli jste část příběhu. Teď se podívejte, o čem RudeFly skutečně je.
▶ PŘEHRÁT UKÁZKU ZDARMA
Registrace není nutná
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořit bezplatný účet →
