Víte, dlouho jsem byla ta holka, která má všechno naplánované do posledního detailu. Termíny u klientů objednané měsíc dopředu, dokonale upravené vlasy, vyžehlené halenky. Jenže letos v létě jsme s kamarádkou Elin utekly na ostrov — bílý písek, tyrkysová laguna a žádné starosti.

Ležím si tak u vody a mokré plavky mě dřou úplně všude. Ty zarputilé šňůrky, ta pitomá vlhká látka… A bílé stopy po opalování, ze kterých se doslova otřásám! Elin se nerozmýšlela dlouho: vstala, jedním pohybem stáhla vršek, pak spodek a prostě vešla do průzračné vody. Úplně bez zábran! Přes rameno na mě zavolala: „Kaijo, prostě to shoď, jsme tu jen my, palmy a vítr!“

V tu chvíli ve mně něco prasklo. Srdce mi začalo bušit až někde v uších a dlaně jsem měla okamžitě zpocené. Nahá? Na pláži?! Proboha, jsem asistentka na klinice, ne modelka z titulní strany!

Jenže vzrušení zvítězilo. Došly jsme na vzdálený konec pláže, kde pobřeží lemovaly šedé kameny. Kolena se mi doslova třásla. Sundat vršek byla ještě půlka práce — čerstvý mořský vánek pálil mou rozpálenou kůži a po zádech mi přebíhaly miliony příjemných husích kůží. Ale když přišlo na kalhotky…

Zhluboka jsem se nadechla, strhla je ze sebe a… hned se jako idiot zakryla rukama! Srdce mi bilo snad dvě stěkrát za minutu. Co když mě někdo uvidí? Co když budu vypadat směšně? Jenže kolem bylo ticho, slunce a teplo. A ten čistý, neředěný adrenalin! Spustila jsem ruce. Poprvé se sluneční paprsky dotkly ÚPLNĚ celého mého těla. Nebylo to jen nezvyklé — bylo to zatraceně sexy a svobodné.

A pak se ve mně probudila opravdová divoška. Rozhodla jsem se krásně rozběhnout mělčinou, jako ve zpomaleném záběru z filmu Pobřežní hlídka. Svobodná, divoká, nahá!

Nápad za milion, provedení za korunu.

Když jsem nabrala rychlost, z nějaké neskutečné radosti jsem vyskočila a… zachytila prstem o podvodní kámen.

Ach bože! Plnou silou jsem se zřítila přímo do přicházející vlny! Obličejem napřed!

O vteřinu později jsem byla po čtyřech přímo v příboji. Nahá, úplně bezbranná, a kolem mě se odehrával sen každého vytříbeného fetišisty: byla jsem obalená mokrým pískem, kašlala, málem vyvrhla mořskou vodu a zoufale vyplivovala zrníčka nalepená v puse! Písková kaše se mi přilepila na prsa, stehna a zadek a vytvořila ten nejsměšnější a nejpikantnější „kostým“ v historii.

Elin se na břehu doslova válela smíchy. Sevřela jsem rty, mokrou dlaní si otřela obličej, podívala se na sebe… a také jsem se rozesmála na celé kolo! V tu chvíli se všechen strach, napětí i stud jednoduše rozplynuly v mořské pěně. Stála jsem nahá, vyplivovala písek a cítila se naprosto, neuvěřitelně šťastná!

A pak už to šlo dál. Chuť svobody už nešla zastavit.

O měsíc později jsme si s manželem pronajali pokoj s otevřenou terasou ve středomořském letovisku. Natáhla jsem si jen pruhovanou čepici a úplně nahá jsem se rozvalila v bílé houpací síti pod spalujícím sluncem. A nad námi — terasa sousední chatky, takže jsem naprosto dobře věděla, že jsem tam všem na očích.

Představa, že se na mě někdo nahoře může právě teď podívat, ve mně vyvolala ostrý, téměř pálivý záchvěv vzrušení. Schválně jsem přehodila nohy přes okraje sítě, protáhla se, otočila k moři a vychutnávala si každou vteřinu té hry na hraně. V podbřišku se mi rozlévalo sladké teplo. Moje tělo bylo krásné, živé a dýchalo každou buňkou.

Zkrátka, holky — a nejen vy! — nahá kůže pod sluncem a ve větru je ten nejlepší antidepresivum. Opálení bez jediné bílé čárky je teď moje hlavní pýcha a výlet na pláž bez plavek můj oblíbený zdroj omamného adrenalinu. Stud je jen hloupý zvyk. Odhoďte ho spolu s oblečením!

Stydím se ještě, když si na ten pád do písku vzpomenu? Trochu ano! Ale je to ten nejpříjemnější stud na světě, promíchaný s divokým vzrušením. Moc ráda bych poznala podobně naladěné lidi a probrala s nimi ty nejšťavnatější a nejvtipnější okamžiky takové svobody!