Moje první zkušenost přišla úplně náhodou.

Projížděla jsem autem podél francouzského atlantského pobřeží, někde na zhruba dvousetkilometrovém úseku mezi Biarritzem a ústím řeky Gironde. Na plážích, obzvlášť daleko od větších rekreačních středisek, bylo docela dost nudistů. Na některých místech jich bylo tolik, že jsem se skoro styděla, že mám na sobě plavky.

Rozhodla jsem se to tedy zkusit. Cestovala jsem sama, nezadaná, ale svlékla jsem se a k svému překvapení jsem nenarazila na žádné problémy.

Pak jsem objevila Euronat, naturistickou rekreační vesničku s ubytováním k pronájmu a všemi obchody a službami, které by člověk mohl potřebovat. Rozhodla jsem se tam na deset dní pronajmout malé studio. Po celou tu dobu jsem žila skoro pořád nahá: na pláži, u bazénu, při nakupování, a dokonce i při jídle v místních restauracích — samozřejmě když počasí dovolilo.

Byl to úžasný pocit být tak svobodná. Dokonce jsem si oholila stydké ochlupení, protože jsem se chtěla cítit ještě dokonaleji nahá. Sem tam jsem zachytila obdivný pohled, ale k žádným sexuálním narážkám nedošlo. Nebyla jsem tam jediná nezadaná žena a všichni působili klidně, ohleduplně a uvolněně.

Byli tam lidé všech věkových kategorií, od mladých dospělých po návštěvníky v důchodu. Někteří starší hosté vypadali, jako by si v nějakém jiném životě dodnes potrpěli na vyžehlené oblečení, ale i oni se v nahotě zjevně cítili naprosto pohodlně.

Každému, kdo se zajímá o naturismus, bych doporučila, ať to takhle zkusí — pokud přitom respektuje lidi kolem sebe a neuráží konzervativnější sousedy nebo komunity.

Přeji vám všem hodně štěstí v nahotě — a zvlášť Cheri, která dělá, co může, aby v USA propagovala nudismus a poskytovala užitečné informace.

Asi jsem měla velké štěstí.