Tak jo... zažili jste někdy ten sladký nával adrenalinu, když stojíte úplně nazí pod žhavým sluncem a po kůži vám naskakuje husí kůže z chladivého vánku i z pohledů cizích lidí?

S manželem rozhodně nejsme žádní nováčci. V naší dost puritánské zemi, kde vám i o něco kratší šortky vyslouží odsuzující pohledy starších sousedů, se pro nás naturistická pláž stala opravdovou svatyní. Odjakživa nám přišlo k smrti nudné opalovat se v mokrých hadrech a držet se pitomých konvencí.

Víte, čeho si ceníme nejvíc? Milujeme setkávání s otevřenými, uvolněnými lidmi a naturistická místa jsou tím nejlepším místem, kde najdete ty, kdo opravdu nemají vůbec žádné komplexy. A přiznejme si to: takováhle seznámení mají obrovský, naprosto fantastický bonus!

Když poznáte někoho bez šatů, jsou všechny „karty“ hned na stole! Žádné triky se stahovacím prádlem, žádné značkové oblečení, žádné vizuální klamy. Okamžitě si můžete vychutnat přirozenou krásu těla vašeho nového známého v celé jeho nádheře. A – haha, no jasně – dokážete si živě představit, jak žhavé by to mohlo být, kdyby se vaše seznámení náhodou vyvinulo v něco víc... Věřte mi, je to neuvěřitelně vzrušující a dobrodružná hra fantazie!

Panebože, vzpomínám si na jeden konkrétní den, kdy se tohle naše „hodnocení“ proměnilo v naprosto divoké dobrodružství!

Na pláž vstoupil hotový Adonis – vysoký, pozoruhodně urostlý černoch jménem Mark. Svalnatý, s vypracovaným tělem a oslnivě bílým úsměvem, ze kterého se mi na chvíli zatajil dech. Rychle jsme se dali do řeči – ukázalo se, že je to neuvěřitelně pozitivní, pohodový a přátelský chlap.

Slovo dalo slovo, vtipy jen létaly vzduchem a v hlavě se nám zrodil bláznivý nápad: uspořádat fotografování ve „stylu domorodého kmene“. Manžel nadšeně popadl foťák a hrál si na fotografa, zatímco my jsme začali z toho, co jsme kolem sebe našli, vytvářet „domorodé kostýmy“. Marka jsme ověsili obrovskými korálovými náhrdelníky ze sušených chaluh a mušlí a mně jsme z dlouhých stébel pobřežní trávy udělali improvizovanou sukni. Pod sukní samozřejmě nebylo vůbec nic – jen nahá kůže a mořská tříšť.

Mark se zasmál a k dalšímu snímku mě nahou zvedl do náruče. A ó... když mě jeho obrovské, teplé a silné ruce pevně sevřely kolem nahých stehen, projela mým tělem doslova vlna elektřiny! V podbřišku mi okamžitě vzplálo sladké horko.

Ztuhla jsem, objala jeho svalnatá ramena a na chvíli jsem si sama sebe představila jako nezkrotnou domorodou konkubínu, kterou právě zajal náčelník sousedního kmene... Manžel mezitím dělal snímek za snímkem, smál se a pokřikoval: „Julie, tvař se vážně, jsi zajatkyně!“ Všichni kolem se málem smíchy neudrželi na nohou, zatímco já jsem uvnitř hořela sladkou směsí studu, drzosti a čiré blaženosti!

Fotky dopadly úžasně – živé, divoké a k zbláznění nádherné. Když jsme si je večer prohlíželi zpátky v hotelu u sklenky vína, znovu jsem si pomyslela, jak úžasný je pocit být úplně svobodná.

Nahota není o vulgárnosti. Je o naprostém přijetí sebe sama, o souznění se světem a o čiré rozkoši z každého kousku vlastní kůže. Své tělo opravdu miluju a moc ráda bych poznala podobně smýšlející lidi, kteří jsou stejně otevření, odvážní a svobodní!