Jak jsem na nudapláži spadla rovnou do hry s frisbee
👁
2 938 Zhlédnutí
Ester: Phoebe chce na nudapláži v Turku v klidu cvičit jógu, ale pádem se připlete do hry s frisbee. Z trapasu se vyklube hravé seznámení.
Udělala jsem osudovou chybu: usoudila jsem, že při józe na pláži působím tajemně. V hlavě jsem měla elegantní plán: dorazit do nudistické zátoky, zabrat si místo, trochu se protáhnout, cítit se ladně a vyrovnaně a pak si zaplavat. Ve skutečnosti jsem sotva zvládla dvě jakž takž přesvědčivé pozice, když jsem si všimla, že se kousek ode mě hraje frisbee. A ke své nelibosti jsem si začala až moc uvědomovat, že mě odtamtud nejméně jeden člověk pozoruje. Ne nějak slizce — spíš zvědavě, což je mnohem nebezpečnější, protože pak máte chuť se předvádět.
Takže jsem si samozřejmě vybrala tu nejhloupější možnou chvíli a zkusila balanční pozici, kterou spolehlivě zvládám jen u sebe v kuchyni. Zvedla jsem jednu nohu, předklonila se, natáhla obě ruce a vydržela v celkem důstojné rovnováze asi tři vteřiny. Pak se otočil vítr, písek mi ujel pod stojnou nohou a celá ta vyrovnaná fasáda se sesypala. S krátkým vyjeknutím jsem se skácela na bok, rozvířila vějíř písku a mávající rukou plácla do zbloudilého frisbee, které právě prolétalo až příliš blízko mé osušky.
Disk vystřelil úplně jiným směrem. Někdo zakřičel: „Pěkná záchrana!“ a najednou ke mně se smíchem běželi čtyři lidé. Pořád jsem seděla na jednom boku, úplně nahá, jedno koleno nepřirozeně pokrčené, vlasy v obličeji, a nevěděla jsem, jestli se mám rozesmát, nebo vypařit. Jako první ke mně doběhla žena s červeným šátkem na hlavě a zeptala se, jestli jsem si neublížila. Řekla jsem, že újmu utrpěla jen moje duchovní autorita. Tmavovlasá žena za ní okamžitě vyprskla smíchy a napětí se rozplynulo tím nejlepším možným způsobem.
Ukázalo se, že jsem tím náhodným plácnutím poslala frisbee přesně do volného prostoru, což podle nich znamenalo, že jsem se neoficiálně zapojila do hry. Představili se mi — dvě sestry a jejich kamarádi — a prohlásili, že mám skvělé reflexy a příšernou techniku dopadu. Jeden z mužů mi podal frisbee. Měla jsem mu ho zdvořile vrátit a odejít zpátky na osušku. Místo toho jsem vstala, oprášila si písek z míst, která mi najednou připadala až neuvěřitelně na očích, a zeptala se, jestli se ve hře najde místo pro jednu naprosto falešnou instruktorku jógy.
Našlo. Při prvních pár hodech jsem byla samá nervozita. Přehnaně jsem vnímala vlastní tělo — jak se pohybuje, jak je odhalené i to, že když jsem se otočila po letícím disku, cítila jsem na sobě několik párů očí sledujících hru. Jenže tou nervozitou prostupovalo i něco vřelejšího a hravějšího. S každým povedeným chycením jsem si víc věřila. S každým smíchem jsem se míň hlídala. Za chvíli už jsme se vrhali po disku, natahovali se, klamali tělem a z celého zápasu udělali záminku k pohybu, při kterém už nikdo neřešil, jak vypadá.
Nejžhavější chvíle odpoledne přišla, když jsem u kraje vody dobíhala dlouhý hod a musela vyskočit do strany s oběma rukama nataženýma, abych frisbee zachránila před zpěněnou vodou. Dopadla jsem čistě, vítězoslavně se otočila k ostatním a zjistila, že mi jásají, jako bych právě předvedla akrobatické číslo. Žena se šátkem zavolala, že jsem si oficiálně napravila reputaci. Tmavovlasá sestra poznamenala, že ta jóga přece jen k něčemu je. Uklonila jsem se s okázalou důstojností, což vyšlo méně ladně, než jsem zamýšlela, a o to zábavněji.
Nakonec jsme se všichni svalili do písku, vytvořili jeden rozesmátý, neuspořádaný kruh a podávali si hrozny a studenou vodu. Ptali se, jak často cvičím. Přiznala jsem, že moje ohebnost existuje převážně v teoretické rovině. Jeden z mužů řekl, že už nikdy nebude věřit nikomu, kdo na pláži cvičí jógu a tváří se u toho vyrovnaně. To jsem mu nemohla mít za zlé. Překvapilo mě ale, jak moc jsem si užila, že jsem tak okatě ztratila kontrolu. Přišla jsem s přáním působit dokonale. Přitažlivou mě zřejmě udělala právě ta chvíle, kdy se ta dokonalost rozsypala.
Když jsem si konečně šla zaplavat, vnímala jsem své tělo jinak, a to tím nejlepším způsobem: už ne tolik jako něco, co musím mít pod kontrolou, ale jako něco hravého, hbitého a příjemně na očích. Jestli z toho plyne nějaké ponaučení, pak to, že by člověk nikdy neměl podceňovat erotickou sílu špatně načasované balanční pozice a dobře mířeného frisbee.
Takže jsem si samozřejmě vybrala tu nejhloupější možnou chvíli a zkusila balanční pozici, kterou spolehlivě zvládám jen u sebe v kuchyni. Zvedla jsem jednu nohu, předklonila se, natáhla obě ruce a vydržela v celkem důstojné rovnováze asi tři vteřiny. Pak se otočil vítr, písek mi ujel pod stojnou nohou a celá ta vyrovnaná fasáda se sesypala. S krátkým vyjeknutím jsem se skácela na bok, rozvířila vějíř písku a mávající rukou plácla do zbloudilého frisbee, které právě prolétalo až příliš blízko mé osušky.
Disk vystřelil úplně jiným směrem. Někdo zakřičel: „Pěkná záchrana!“ a najednou ke mně se smíchem běželi čtyři lidé. Pořád jsem seděla na jednom boku, úplně nahá, jedno koleno nepřirozeně pokrčené, vlasy v obličeji, a nevěděla jsem, jestli se mám rozesmát, nebo vypařit. Jako první ke mně doběhla žena s červeným šátkem na hlavě a zeptala se, jestli jsem si neublížila. Řekla jsem, že újmu utrpěla jen moje duchovní autorita. Tmavovlasá žena za ní okamžitě vyprskla smíchy a napětí se rozplynulo tím nejlepším možným způsobem.
Ukázalo se, že jsem tím náhodným plácnutím poslala frisbee přesně do volného prostoru, což podle nich znamenalo, že jsem se neoficiálně zapojila do hry. Představili se mi — dvě sestry a jejich kamarádi — a prohlásili, že mám skvělé reflexy a příšernou techniku dopadu. Jeden z mužů mi podal frisbee. Měla jsem mu ho zdvořile vrátit a odejít zpátky na osušku. Místo toho jsem vstala, oprášila si písek z míst, která mi najednou připadala až neuvěřitelně na očích, a zeptala se, jestli se ve hře najde místo pro jednu naprosto falešnou instruktorku jógy.
Našlo. Při prvních pár hodech jsem byla samá nervozita. Přehnaně jsem vnímala vlastní tělo — jak se pohybuje, jak je odhalené i to, že když jsem se otočila po letícím disku, cítila jsem na sobě několik párů očí sledujících hru. Jenže tou nervozitou prostupovalo i něco vřelejšího a hravějšího. S každým povedeným chycením jsem si víc věřila. S každým smíchem jsem se míň hlídala. Za chvíli už jsme se vrhali po disku, natahovali se, klamali tělem a z celého zápasu udělali záminku k pohybu, při kterém už nikdo neřešil, jak vypadá.
Nejžhavější chvíle odpoledne přišla, když jsem u kraje vody dobíhala dlouhý hod a musela vyskočit do strany s oběma rukama nataženýma, abych frisbee zachránila před zpěněnou vodou. Dopadla jsem čistě, vítězoslavně se otočila k ostatním a zjistila, že mi jásají, jako bych právě předvedla akrobatické číslo. Žena se šátkem zavolala, že jsem si oficiálně napravila reputaci. Tmavovlasá sestra poznamenala, že ta jóga přece jen k něčemu je. Uklonila jsem se s okázalou důstojností, což vyšlo méně ladně, než jsem zamýšlela, a o to zábavněji.
Nakonec jsme se všichni svalili do písku, vytvořili jeden rozesmátý, neuspořádaný kruh a podávali si hrozny a studenou vodu. Ptali se, jak často cvičím. Přiznala jsem, že moje ohebnost existuje převážně v teoretické rovině. Jeden z mužů řekl, že už nikdy nebude věřit nikomu, kdo na pláži cvičí jógu a tváří se u toho vyrovnaně. To jsem mu nemohla mít za zlé. Překvapilo mě ale, jak moc jsem si užila, že jsem tak okatě ztratila kontrolu. Přišla jsem s přáním působit dokonale. Přitažlivou mě zřejmě udělala právě ta chvíle, kdy se ta dokonalost rozsypala.
Když jsem si konečně šla zaplavat, vnímala jsem své tělo jinak, a to tím nejlepším způsobem: už ne tolik jako něco, co musím mít pod kontrolou, ale jako něco hravého, hbitého a příjemně na očích. Jestli z toho plyne nějaké ponaučení, pak to, že by člověk nikdy neměl podceňovat erotickou sílu špatně načasované balanční pozice a dobře mířeného frisbee.
Podívejte se na video ukázku RudeFly
Přečetli jste část příběhu. Teď se podívejte, o čem RudeFly skutečně je.
▶ PŘEHRÁT UKÁZKU ZDARMA
Registrace není nutná
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořit bezplatný účet →