Moje první úplná zkušenost s nahotou přišla naprosto náhodou, když mi bylo 22. Vyrazila jsem na pláž s hodně dlouhým pobřežím a zamířila k tomu odlehlejšímu, klidnějšímu konci. Nebyla tam skoro živá duše a věděla jsem, že v té oblasti se nudismus toleruje. V návalu odvahy jsem ze sebe shodila všechno oblečení, lehla si úplně odhalená na osušku a poprvé nechala slunce dotknout se každičkého místa mého těla. Byl to neuvěřitelně přirozený a osvobozující pocit.

Najednou jsem zahlédla, jak se ke mně blíží žena bez horního dílu. Rychle jsem popadla osušku a zakryla se, tváře jsem měla rudé jako pivoňky. Být sama nahá byla jedna věc, ale být nahá před někým jiným – to bylo něco úplně jiného. Žena se na mě při chůzi kolem usmála, zatímco já ležela a připadala si strašně upjatě a nesvá. Tehdy mi bylo nepříjemné i vidět jiné ženy jen částečně svlečené.

Jakmile mi zmizela z dohledu, zase jsem se uvolnila, odhodila osušku stranou a rozhodla se, že si půjdu zaplavat. Vždycky jsem byla vášnivá plavkyně – dokonce jsem dělala i plavčici – takže jsem sebevědomě vešla do vody a začala plavat dál podél pobřeží. Plavat úplně nahá byl úžasný pocit, něco, co jsem nikdy předtím nezažila. Voda mi klouzala po holé kůži a cítila jsem se tak svobodně. Připlavala jsem kolem mnoha rušnějších úseků pláže, aniž bych si vůbec uvědomila, jak daleko jsem se dostala.

Po chvíli byl proud příliš silný na to, abych se dokázala vrátit zpátky. Došlo mi, že mám jen jednu možnost: vylézt z vody a jít pěšky po pláži.

Ta cesta byla asi jedním z nejnepříjemnějších okamžiků mého života. Vyšla jsem z vody, instinktivně jsem si jednou rukou zakryla prsa a druhou stydkou oblast. Když jsem došla na břeh, všimla jsem si, že skoro všichni kolem mě jsou úplně nazí a berou to jako naprostou samozřejmost. Pořád jsem se zakrývala, ale s každým krokem jsem se cítila o něco uvolněněji.

I když mi bylo 22, byla jsem sportovní a v dobré kondici, vždycky jsem se za své tělo styděla – hlavně za velikost a tvar prsou a za ochlupení. Ale jak jsem se rozhlížela po lidech všech věků, tvarů a postav, najednou mi došlo, že jsem v pořádku přesně taková, jaká jsem. V tu chvíli jsem to pustila. Spustila jsem ruce podél těla a pokračovala dál – úplně nahá a svobodná.

Být nahá tam, kde jsou nazí všichni ostatní, mi překvapivě přišlo naprosto normální. Brzy jsem ale narazila na novou výzvu. Nejpopulárnější, nejzalidněnější část pláže byla jiná – skoro všichni tam měli plavky. Horní díl si dole nechávala jen málokterá žena, ale úplná nahota tam byla vzácnost. Viděla jsem jen jednoho jediného úplně nahého člověka. Pláž praskala ve švech.

Nezbývalo mi nic jiného, než jít dál. Kráčela jsem davem úplně nahá a lidé po mně otáčeli hlavy. Byla jsem pravděpodobně jediná úplně nahá žena, kterou za dlouhou dobu viděli. Bylo neuvěřitelně nezvyklé být jediná nahá mezi tolika oblečenými lidmi, ale držela jsem hlavu vzhůru a šla dál, snažila se zůstat klidná a sebevědomá.

Když jsem konečně dorazila ke svým věcem na druhém konci, věděla jsem, že se ve mně něco navždycky změnilo.

Stala se ze mě naturistka na celý život.